Jedovatost a možné karcinogenní účinky rozšířené trhaviny TNT (trinitrotoluen) začínají být na překážku dalšímu použití. Ani vojáci a dělníci v muničkách by neměli být vystaveni riziku anemie a poškození jater. Proto chemici z Los Alamos National Laboratory a U.S. Army Research Laboratory vyvíjejí v rámci Joint Munitions Program vhodnou náhražku. Nahradit TNT není jen tak. Nejde jen o vlastní trhavou sílu, ale je důležité, aby nová sloučenina tála při vhodné teplotě a dala se odlévat do nejrůznějších tvarů, což je důležité pro výrobu munice. Jako nejslibnější sloučenina vypadá bis(1,2,4-oxadiazol)bis(methylen)dinitrát s účinkem 1,4 krát větším než TNT. Chemickou strukturu vidíme na obrázku.
Trinitrotoluen, přesně 2-methyl-1,3,5-trinitrobenzen připravil roku 1863 německý chemik Julius Wilbrand jako žluté barvivo. Že jde o slibnou trhavinu, zůstalo tajemstvím až do roku 1891. Na obrázku vidíme trinitrotoluen tající při teplotě 81 oC (foto Daniel Grohmann, CC BY-SA 3.0, http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0, via Wikimedia Commons). Chemická struktura vpravo dole. V současnosti TNT slouží pro porovnávání energie uvolněné při velkých explozích, ať už jaderných zbraní nebo dopadů vesmírných těles. Jednotka „tuna TNT“ odpovídá přesně energii 4.184 GJ, které se přibližně uvolní při výbuchu jedné tuny trinitrotoluenu. Používá se násobných jednotek kilotuna kt a megatuna Mt.
